Protipožární systémy letadla

Seriál: Protipožární a hasicí systémy v dopravních letadlech (1. díl)

17.7.2014 v rubrice Znalosti pilota, Komentáře (0)

Požár na palubě letadla představuje jedno z největších rizik, která mohou ohrozit bezpečný průběh letu. Z tohoto důvodu je nezbytně nutné, aby byla všechna dopravní letadla a letadla používaná v komerční letecké dopravě vybavena tak, aby bylo možné toto riziko co nejlépe eliminovat.

Povinnou výbavou jsou nejen systémy, za jejichž pomoci je možné požár rychle zlikvidovat, ale také detektory pro včasné odhalení požáru (v Evropě regulováno předpisy EASA CS, v USA potom předpisem FAR 25). A právě v prvním dílu článku se podíváme na to, jakými systémy disponuje letadlo, aby bylo možné varovat posádku již ve chvíli, kdy požár teprve vzniká.

Detekce kouře a rozpoznání začínajícího požáru

Již samotná přítomnost kouře v kabině nebo kokpitu je pro letadlo velmi vážným rizikem, a to aniž by se situace dostala do fáze, kdy propukne samotný požár. Zejména v letadlech s přetlakovou kabinou, kde se kouř rychle rozšíří do celého prostředí, což vytvoří podmínky, ve kterých posádka a pasažéři dlouho nepřežijí.

Detektory ohně, které reagují na teplo nebo světlo, jsou schopny poskytnout pouze opožděné varování, nebo v horším případě, varování žádné. Ve chvíli, kdy požár propukne, již mohou být natolik poškozeny, že nejsou schopny reagovat vůbec. Předpisy udávají, že systémy musejí být schopny varovat posádku maximálně do 60 vteřin od vzniku požáru. Z těchto důvodů jsou v letadlech kromě detektorů ohně instalovány také detektory kouře. Ty jsou umístěny zejména v citlivých oblastech nákladového prostoru (cargo holds), v prostorách instalace elektroniky a avioniky (electronics and avionics compartments) a na toaletách. Jemné doutnání počínajícího požáru elektroniky nebo systémů klimatizace a ventilace by bez těchto detektorů mohlo zůstat dlouho bez povšimnutí.

Ve chvíli, kdy je v kokpitu spuštěn alarm upozorňující na kouř, následuje posádka standardní proceduru – dle daného typu varování (o hašení požáru ve třetím dílu článku). V případě, že se kouř nachází přímo v kokpitu, musí piloti použít kyslíkové masky s nastavením 100% dodávky kyslíku. V případě kouře v kabině nebo na toaletách by cestující kyslíkové masky použít neměli. Důvodem je to, že masky v kabině nejsou schopny dodávat 100% kyslík – ten je míchán se vzduchem z okolního prostředí. Tyto masky se tedy používají výhradně v případě poklesu tlaku v kabině.

Ve všech případech by mělo být zváženo nouzové přistání, a to zejména ve chvíli, kdy není možné zdroj kouře přesně identifikovat.

Typy detektorů kouře v letadlech

Schválené detektory kouře pro použití v letadlech mohou pracovat na různých principech. V dnešní době jsou nejrozšířenějšími detektory ty, které využívají pro rozpoznání kouře optické sensory (optický hlásič) nebo sensory měřící vodivost vzduchu (ionizační hlásič).

A) Optický detektor kouře

Je komůrka s vnitřkem vyrobeným ze světelně bezodrazového materiálu. Uvnitř jsou umístěny diody vysílající infračervené záření a fotodiody tak, aby nebyly vzájemně viditelné. Ve chvíli, kdy dovnitř vnikne kouř, se infračervené světlo rozptýlí a je zachyceno fotodiodou, což spustí požární hlásič v kokpitu. Používají se různé konfigurace geometrického uspořádání diod tak, aby bylo možné detekovat jak světlý, tak tmavý kouř.

Obrázek 1: Princip fungování optického detektoru kouře

B) Ionizační detektor kouře

Sleduje vodivost vzduchu v měřící komůrce. Ten je ionizován radioaktivním prvkem, zpravidla uměle vyráběným AM241. V případě infiltrace kouře do čistého ionizovaného vzduchu dojde k úbytku ionizovaných částic (a tím snížení vodivosti tohoto vzduchu), což spustí požární hlásič v kokpitu. Velkou výhodou tohoto detektoru je to, že dokáže detekovat jak viditelný, tak opticky neviditelný kouř.

Funkčnost obou typů detektorů je možné otestovat umělým sepnutím obvodu (testovací tlačítka na overhead panelu v kokpitu), případně na zemi použitím skutečného kouře (zřídka).

Obrázek 2: Detekce kouře a test detektorů v nákladovém prostoru na overhead panelu Airbusu A320 (vyznačeno červeně)

V příštím dílu článku se podíváme na detektory požáru jako takového.

Příklady otázek ATPL, se kterými se můžete setkat u zkoušek

1.) Jaké typy detektorů kouře se používají v moderních typech dopravních letadel?

a) elektrické
b) mechanické
c) optické a ionizační
d) chemické

2.) V případě kouře vycházejícího ze systému klimatizace by pilot na prvním místě měl:

a) Vypnout celý systém klimatizace letadla
b) Nasadit kyslíkovou masku a brýle chránící oči proti kouři
c) Pokusit se najít zdroj kouře
d) Zahájit nouzové klesání do nižší letové hladiny

3.) V případě kouře v kabině je použití kyslíkových masek pro pasažéry:

a) Zbytečné, protože kyslíkové dýchací přístroje nejsou konstruovány tak, aby fungovaly v zakouřeném prostředí
b) Nebezpečné, protože kyslíkové láhve mohou v kouři explodovat
c) Možné a je to doporučeno
d) Zbytečné, protože kyslík dodávaný do masek je míchán se vzduchem v kabině (a tudíž i toxickým kouřem)

Líbí se vám článek? Podělte se o něj s ostatními
0

Autor: Jakub Velička

Létám jako dopravní pilot u společnosti Ryanair. Zabývám se pilotním výcvikem v Evropě, zajímám se o všechny informace s ním spojené.

Zanechte komentář nebo názor




(Komentáře podléhají schvalování, po odeslání jsou zobrazeny zpravidla do 24 hodin)

Komentáře k článku

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Simple Share Buttons